Menhir u Droužkovic

Jednou z nejzajímavějších a přitom veřejnosti téměř utajovaných nemovitých památek Chomutovska byl menhir u naší obce. Díky tomu došlo také při rekultivačních pracích na tzv. "Pražském poli" v roce 1996 k jeho skrytí a odvozu na skládku Tušimice. Ani rychlý zásah obce nepomohl odvezené kameny již nalézt.

Menhir se nacházel na konci obce, za místním koupalištěm u větrací jámy bývalého dolu Jan Žižka. Od ní polní cestou na Chomutov, přímo vlevo vedle cesty, cca 200 m.

Tento menhir byl co do monumentality skrovný. Skládal se ze dvou kamenů, vysokých 90 a 100 cm, u paty od sebe vzdálených 60 cm. Jeden z nich byl vychýlen, částečně povalen. Hmotnost každého z nich činila cca 3 q. Lidé jim říkaly "Generálské kameny" (Generalsteine) a podle pověsti označovaly hroby tří generálů. Původně prý totiž byly tři (Schellberger 1929, 31). Kameny nebyly zjevně místního původu, v literatuře se traduje, že pocházely ze Žatecka, odkud byly odtransportovány na vzdálenost nejméně 25 km. Pro značné stáří menhiru svědčilo silné ohlazení nadzemních částí větrnou erozí, patrné při srovnání s částmi zapuštěnými do země.

Díky rozlehlým skryvům ornice v širokém okolí, prováděným šachtou před poklesem terénu v poddolovaném území (před rokem 1996), alespoň víme, že v okruhu do 350 m kolem menhiru nebyly žádné archeologické objekty. Menhir tedy nestál přímo na sídlišti či pohřebišti. V okruhu 350 - 1000 m kolem menhiru bylo však doloženo téměř úplné spektrum pravěkých sídlišť a pohřebišť téměř všech kultur našeho pravěku až raného středověku, počínaje neolitgem a konče 11. stol. n. l. Menhir tedy mohl patřit kterékoliv kultuře.

Již od středověku vzbuzovaly zájem učenců i prostých lidí záhadné stavby z velikých kamenných neopracovaných bloků, tzv. megality. Vyskytují se po tisících v Británii, Francii, Španělsku a Portugalsku, na ostrovech ve Středomoří, ale i na severu Evropy, tj. v Dánsku, severním Německu a jižní Skandinávii. Ve střední Evropě i u nás jsou poměrně vzácné (v Čechách je jich uváděno 26, z toho však jen stěží polovina nesporných) a nedosahují takové monumentality. Nejčastěji jsou datovány do mladého neolitu, eneolitu a doby bronzové (4. - 1. tis. př. n. l.), budovali je však i Keltové, i když ne tak často, jak v romantických dobách archeologie soudilo. Ojedinělý vztyčený kámen nebo skupina kamenů se nazývá menhir, jsou-li kameny seskupeny do kruhů, jde o tzv. kromlech (např. známá pravěká observatoř Stonehenge v Anglii). Jsou-li na vrcholu kamenů překlady či "stropy" z balvanů, jde o dolmeny, které sloužily vesměs jako hrobky.

http://smircikrize.euweb.cz/Menhiry/Menhiry.html   - přehled pravděpodobných menhirů v ČR

http://www.kpufo.cz/oblasti/meg/album/kartoteka/mdrouzkov/mdrouzk.htm  - další článek

http://eldar.cz/archeoas/lokality/drouzkovice.html  - další článek

Obec Droužkovice měla zájem obnovit zmizelé menhiry. Z iniciativy starosty pana Milana Živného a místního občana pana Jana Pekaře se podařilo zjistit jejich původní zaměření. Vhodné kameny získala obec formou sponzorského daru od Severočeských dolů, a.s., kontkrétně se o to přičinil pan Vratislav Ondráček, vedoucí odboru přípravy území a rekultivací.

Z několika kusů kamenů byly vybrány dva nejvhodnější. Do přibližně původní podoby je pak otesal a opracoval pan Pekař, který taktéž připravil výkon pro jejich usazení.

Repliky obou kamenů byly pak 12. června 2008 dopraveny na původní místo a usazeny do přibližně stejné polohy jako jejich zmizelé originály a zabetonovány.

Kostel sv. Mikuláše v Droužkovicích

          Droužkovický kostel leží u křitovatky dvou starých cest. Jedna sleduje tok Hačky a druhá přechází bord potoka ve směru na Chomutov a Březno. Cesta podél Hačky vystupovala na návrší nad všestudy, vedla pak na Hrušovany a dále pak na Žatec.

              První písemná zpráva o obci pochází z roku 1314, kdy je doložena kupní smlouva s řádem německých rytířů; předpokládá se ale, že Droužkovice byly již mezi vesnicemi, které daroval řádu Bedřich z chomutova v roce 1252. Vznik kostela sv. Mikuláše lze předpokládat už ve třináctém století; doložen je záznamem v konfirmační knize pražského orcibiskupství z 11. června 1357.

               Ve druhé polovině patnáctého století a na počtáku šestnáctého století prošel kostel významnou přestavbou, kterou dokládá obranné patro nad kněžistěm a hranolová věž se střílnami vsazená jižně od kostela do hřbitovní zdi a používaná jako zvonice. Kostel se tak stal opevněným centrem vesnice. Část dochované ohradní zdi je široká přes sto dvacet centimetrů. To, že tato věž byla vždycky majetkem obce, potvrdili znovu 15. prosince 1712 chomutovští jesuité zvláštním reversem.

                Koncem šestnáctého století se i v Droužkovicích rozšířil protestantismus. V roce 1611 zde působil pastor Georg Hilss. Po bitvě na Bílé hoře zůstaly Droužkovice téměř osmdesát let bez faráře. V roce 1699 se jako zdejší farář uvádí chomutovský děkan. Patronátní právo ke kostelu držela od konce šestnáctého století jezuitská kolej v Chomutově, po roce 1773 pak náboženský fond.

                Další přestavby kostela se uskutečnily v šestnáctém století, ve druhé polovině osmnáctého století, kdy byl interiér upraven a vybaven mobiliářem z dílny Johanna Eberla, a roku 1882. Farní budova a věž u kostela byla renovována v roce 1837. Nacházelo se v ní pět zvonů:

1. z roku 1532 o váze 1 008 kg

2. s postavami Petra a Pavla z roku 1582 (od zvonáře Albrechta z Ostrova nad Ohří)

3. umíráček od pražského zvonaře Johanna Georga Kühnera z roku 1762

4. zvon "Ave Maria" o váze 157 kg ulitý v Kadani

5. zvon na znamení roku 1664

                Má celkem tři oltáře. Hlavní oltář se jmenuje u 4. Evangelistů, dva malé se jmenují Panna Marie Pomocná a Svatá rodina se 14 pomocníky. V kostele je památná křtitelnice. Je umístěna tam, kde hlavní oltář a zdi prsbyteria. Je tu zobrazen křest Kristův, počínaje řekou až k Bohu otci, který trůní v oblacích a žehná. Po straně jsou dva andělé. Jeden má v rukách desku a houbu, jíž smazává desku na znamení, že křest očišťuje člověka od hříchu dědičného. Druhý anděl drží v ruce hořící svíčku na zanemní, že křtěnému dítěti přináší křest světlo víry, které má jeho životní dráhu osvětlovat. Podle inventáře fary připomíná se tato křtitelnice již v roce 1740.

                V kostele jsou staré varhany, které byly v roku 1874, které byly zhotoveny bratry Kellerovými z Königswalde a stály 1.320 zlatých. V roce 1870 byly dány do kostela nové lavice. V roce 1882 byl kostel uvnitř vymalován a zvenku ozdoben věžičkami, které byly darovány paní Annou Kapovou z droužkovice.

                Pod kostelem se nachází hrobka. Z posledních kněží, do hrobky pohřbených,  byl farář Ferdinand Betlehem, který zemřel v roce 1757. Starý hřbitov okolo kostela byl užíván do roku 1888. Poslední oprava fasády kostela byla provedena na severní a západní části roku 1998. Pod kostelem se nalézají i jiné podzemní prostory, dnes nepřístupné, jež byly zřejmě součástí úprav okolního terénu.

               Vlastní kostel je tvořen obdélnou starší lodí, ke které je přisazeno pětiboké presbyterium a k severní stěně přiléhá sakristie se schodištěm na kůr. K obecní věži je přistavěna budova obecního úřadu, která pohltila část starší hřbitovní zdi. Presbyterium je stejěn široké jako loď a má žebrovou gotickou klenbu s klínovými žebry, vybíhajícími ze zdiva bez konzol. Nad presbyteriem v prostoru půdy je dodnes patrné obranné patro. Sakristie se samostatným vstupem je přisazena k severní stěně a je zaklenuta hrotitou hlenbou. Za sakristií je podle severní stěny přistavěna ještě klenotnice, která je předělena středním klenebním pasem a zaklenuta dvěma packami.

               Droužkovický kostel je dokladem původně opevněné sakrální stavby uzavřené v ohradní zdi se vsazenou věží.

čerpáno ze článku - Nástup 27. 7. 2006  (autor Jaroslav Pachner)

obecní kroniky